Dýchání a jeho vliv na naše emoce

V dnešní době je těžké nedělat si starosti o vlastní zdraví. Neustále nás bombardují děsivé informace o vodě, kterou pijeme, o potravinách, které konzumujeme, o vzduchu, který dýcháme, o životním prostředí i o nějaké momentálně populární chorobě. Existuje mnoho faktorů ovlivňujících zdraví: genetické predispozice, prostředí, strava i náhoda. Některé z těchto proměnných můžeme ovládat, jiné nikoli. Je proto velice důležité, abychom se soustředili na ty, jež ovládat lze – jinak svou situaci jen zhoršujeme!

 

CVIČENÍ – Vnímejte rozdíl

Do jaké míry jsou naše emoce ovlivněny dýcháním, lze snadno demonstrovat.

Pro začátek svěste ramena i hlavu a bradu přibližte k hrudi. Nabírejte vzduch jen mělce a rychle do horní části plic (do krční a ramenní oblasti). Takto dýchejte minutu (i když vám to může připadat jako věčnosti). Jaké z toho máte pocity? Zmocnila se vás úzkost? Cítíte mravenčení na kůži? Cítíte, jak vám prudce buší srdce a začíná se zvedat hladina adrenalinu?

Teď se narovnejte a několikrát se pomalu, zhluboka nadechněte. Jak se to odrazilo ve vašich emocích? Povšimněte si změn tělesných i emocionálních.

 

Vztah mezi emocemi, fyziologií a zdravím jasně dokládá, že ovládání emocí může mít obrovské kladné účinky, a míra, v níž jsou naše emoce spjaté s dýcháním, je vskutku pozoruhodná.

Psycholog Rolf Sovik píše: „Negativní emoce mají bezprostřední dopad na dýchání. Vzpomínáte se, jak se změnil váš dech, když jste ztratili nervy, polekal vás náhlý hlasitý zvuk nebo jste byli něčím zdrcení? Při soustředění na zneklidňující událost mění přerývané či rychlejší dýchání energetickou rovnováhu v těle.“

Jsme-li rozzlobení nebo frustrovaní, často začneme dýchat rychle a mělce – připravujeme se na reakci „útok nebo útěk“. Tělo zároveň uvolňuje do krevního oběhu několik chemických včetně kortizolu a adrenalinu, které nás připravují na boj, nebo na únik. Tyto reakce byly v minulosti nezbytné pro přežití a zmíněné chemikálie nám dobře slouží v situacích, kdy je opravdu nejlepší dát se na útěk, nebo bojovat. V opačném případě však mohou působit jako jedy.

Pro většinu z nás  už fyzická reakce, která nás dříve chránila před divokými zvířaty a cizími nájezdníky, nemá v moderním světě význam a příliš nám nepomáhá. Přesto skoro všichni bohužel stále reagujeme zatajením dechu, kdykoli se ocitneme ve stresu nebo se cítíme ohrožení, ať už potřebujeme lépe slyšet nebo ne. Zadržení dechu nebo přechod na rychlé, mělké dýchání, které doprovází výlev adrenalinu, nám nijak neposlouží, jestliže jsme uvízli v dopravní zácpě, nebo nám šéf sdělí, že nás čeká další pracovní víkend.

Jsme-li naproti tomu uvolnění a klidní, máme tendenci dýchat pomaleji a hlouběji. Ačkoliv se o souvislosti mezi emocemi a dýcháním ví už dlouho, je podstatné si uvědomit, že tento vztah platí i obráceně: dýchání může ovlivňovat emoce.